Do centra svého projektu Adam Tománek postavil tři typy předmětů – kanystry na vodu,
elektrické přímotopy a mrazáky či chladničky. Ve všech třech případech se jedná o věci,
které umožňují uspokojit bazální životní potřeby ve stísněných či nouzových podmínkách.
Přes svou obyčejnost a vizuální neatraktivnost tak mohou nést silnou symbolickou hodnotu
a navzdory anonymnímu charakteru podněcují v určitých situacích takřka intimní náklonnost.
Tento důvěrný vztah ke kanystrům, přímotopům či mrazákům přitom mohou sdílet lidé pocházející
z naprosto rozdílných sociálních prostředí. Autor přesvědčivě ukazuje, jak se skrze tyto předměty
prolínají zkušenosti obyvatel panelákových bytů, sezónních dělníků, trhovců z asijských tržnic
či řidičů náklaďáků. Právě tento kolektivní aspekt hraje pro Tománka naprosto zásadní úlohu.
„Kolektivní předměty“ vytyčují univerzální horizont lidské zkušenosti. Pár nenápadných a levných
užitných předmětů nám otevírá fundamentální aspekty naší situace ve světě: to, co nás všechny spojuje,
jsou jednak tělesné potřeby přísunu tekutin a zajištění vyvážené teploty prostředí, jednak odcizení
života v dnešní společnosti. Jak hluboká musí být materiální a sociální nejistota, když se schopnost
jedince formovat vlastní existenciální projekty zúží na vytváření plánu spotřeby vody v plastovém
kanystru nebo očekávání chvíle odpočinku strávené v blízkosti mrazáku?